Jen rychle zapomenout

Jsou věci,
kterých si nejde nevšímat…

To si pamatujte, nejsem němá, ani slepá
a bolí to…stejně jak bolelo by to vás,
je to, jak kdyby se mnou někdo třepal
a odhodil pak na betonovou hráz…

To si pamatuj, jednou ti to někdo vrátí,
i když to nebudu já, ta bez zbraní,
jednou se ti huba zavře, jazyk zkrátí,
jak já se těším, až tě někdo pořádně raní…

Až vy zlí bezcitové uvíznete v tíži,
vaše údy ponesou jen samou špínu,
až tolik vám to svět ublíží,
že bát se budete i vlastního stínu…

Vážně bych nechtěla stát
v tom jejich krutovládí,
copak jsou opravdu takoví,
nebo se jen předvádí…
Vždyť není potřeba si hrát
na to, co nejste…

no ne?

Jaký z toho vůbec máš požitek?
Taková ubohost…zraňovat nevinné,
že jejich síla…v prostoru se rozplyne
a horkost dusí…pod vlákna svých stínítek…

a dusí a dusí…ve svých hřbetech,
až naučí se rychle vstát,
po těch mnoha letech,
už snadněji otřepat…

Když kousky mých oslabených světů
ostatní pokouší se rozemnout,
šeptám si pomocná slůvka do retů…
…jen co nejrychleji…

…jen

prosím

rychle

zapomenout…