Anotace: todle jše básnička o tom co tak nesnášim... šutry a jse ráda že už sme je dobrli, ale asi jak sem se cítila :P
žijí tu stoky let
a pozorují náš celý širý svět.
minerály barevné,
i když anorganické.
ve škole se vyučují,
to pak každého otravují.
potom sedím doma,
a povídám si,
proč jen musim existovati.
každý vzoreček,
otravuje můj mozeček.
pak se na to vyseru,
a proto jsem ted tu.
ve škole mám pak pětku,
a řikám si že jsem se měla učit aspoň trošku.
No snad to nečetla Vesuvjana...
Zkus se na ty kamínky dívat očima básníka, malíře či fotografa, určitě se Ti zalíbí a začne Tě najednou bavit i to donedávna nenáviděné. Svět kolem nás, živý i neživý, umí být také tuze krásný...
29.12.2010 22:54:00 | Špáďa