Jsem zub skončeného času
jsem slepota rádiového hlasu
jsem kolem hlavy spasitele trnitá svatozář
jsem krvavé prostěradlo přehozené přes oltář
jsem chyba tisku rozeslaná na pozvánkách
jsem chuť pepře ukrytá v lstivých slánkách
jsem vtip který zůstal stát bokem
jsem déšť zlobně se rozbíjející o tisíce oken
jsem ten, co si sám zvoní hranou
ve středu veselí obvykle stávám stranou
na otázku "Kdo jsi?" odpovídám předlouhou větou
a ze dvou možností vždycky volím tu čtvrtou