Anotace: první sloka je pravdivá, to druhé je sen dnešní noci, ještě jsem v jeho moci...
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Bylo pod mrakem, poslední dnes ráno
Oblaka ve větru se jen plouhala
Užij si pořádně, dokuď je přáno
Říkám, a tak jsem ke břehu spěchala
Kolem už hukot a jakoby hřmělo
A já jen v úžasu stát jsem zůstala...
A
Obrovská masa se náhle tam zvedá
Civím, že nemohu se snad ani hnout
Emoce... Nikam utéci se nedá
Ách, to je úleva, už vidím se plout
Na břeh mě vlna naštěstí zpět vrhá...
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Bouřka a Oceán
dva milenci, když u sebe snad jsou
co ve vášni se k sobě prolinou
že k rozpoznání není, kdo žena. A kdo pán!
fakt k.r.á.s.n.ý!!
29.11.2010 06:11:00 | šuměnka
Napřed mě napadlo, že některé jednotlivé verše jsou moc dlouhé,
pak mě došlo, že by se asi v kratší verzi nedalo sdělit to, co báseň říká.
Po druhým přečtení musím říct, že tak to má být.
28.11.2010 20:43:00 | René Vulkán
Kapuško, Tvé dílko je hodně působivé, při čtení tajil se mi dech a srdce bilo snad na poplach, samotný, závěrem jsem si oddychla. ST!***
28.11.2010 20:02:00 | NikitaNikaT.