Celistvým krovem,
peříčky na cínech,
jemně zatřásni…
jak myšlenkou
a slovem
při stínech…
Tak už prosím zhasni,
jen ten měsíc zářit nech,
vyčkávej…až jak se zasní
bílými úplňky…v jasmínech…
Tak už prosím slízni
tu šeď z mých znavených očí,
dřív než noc do rána vyzní
a ve svém plnu celý den zas vkročí…
Tak už prosím ztlum
oddechy mé po nehybném vánku,
chci slyšet jen ten pouliční šum,
bych ponořit se mohla…do klidného spánku…
Tak už prosím vypoj
z mé mysli tíhy, co tak váží,
zastav ten bouřlivý příboj,
někdy plavat v něm nedokáži…
Tak už prosím zhasni,
jen svíčku tu plápolat nech,
konečně snad…s lehkou básní
poletím…
…ke snům na křídlech…
Na křídlech do spánku a snových vizí,
kde všechno je možné a nic není cizí,
kde každý, co třeba mu - to vlastní,
nejsou tam zápory, všichni jsou šťastní...
04.12.2010 11:36:00 | Veselý Drak
ta báseň oslovila mne tak velice
že nechala jsem až na noční ticho
svou inspiraci na dně krabice
by pro báseň pak přišel správný příchod;
Tak prosím zhasni!
A veď mne po svém těle
A potom nech, bych si své vlastní
cestičky mechové, našla až k Tobě do postele
Tak prosím slízni!
A kráčej jemně po mé duši
A potom nech, a nebo spíše řízni
do magického hledí náhody všech křídel muších
Tak prosím ztiš!
A ztlum mé rozbušené touhy
A potom nech, bych mohla přijít blíž
pro neskutečná magična mám totiž také vlohy
Tak prosím hřej!
A drž mne do úsvitu
A potom nech, a mluv i poslouchej
ty zakázané příběhy, co vážou vášeň k citu…
děkuji za to velice!
01.12.2010 22:34:00 | šuměnka
Moc pěkně napsané!
30.11.2010 15:20:00 | xoxoxo