onemuženě...
onemuženě...
lehce balancovala
po teplárenském přivaděči
nad košatým údolím
jako by plula po hustém plyši
v kostkované košili
kabátku barvy manga
sukni bluemarine
a na cibulce
měla kreativní čepku
z pleteniny
i když trochu infantilní…
mráz jí vykouzlil
s noblesou
do tváří ruměno
plné ornamentů
jako zahradník keřům
v zámeckých zahradách
ve Versailles
okořeněná doplňky
z extravagantního prostředí
s lákavou elegancí...
já nočních tahů
opeřený pěstoun
s hlavou plnou touhy
chtěl ale vidět víc
než se vidět dá...
zamával jsem na ni
usmála se
kývla mi na pozdrav
na chvíli
jsme se spolu posadili
a ona mi živě
popsala reálie
které se mi zdají....
můžeš říci
že jsi si jistý
mou existencí?
ne..
a můžeš s jistotou říct
že neexistuji?
také ne...
pak tedy musíš uznat
že existuje něco
co nevíš
to ano...
nazývej mne tedy entitou
u které přiznáváš její neznalost...
a co když tě chci nazývat
jen dívkou
kterou neznám?
to klidně můžeš
ale moje nitro se nezmění....
a najednou se rozplynula...
já už ale vím
že žije
protože její otisk
v dlani mám....
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
a můžeš s jistotou říct
že neexistuji?
také ne...
pak tedy musíš uznat
že existuje něco
co nevíš
to ano...
nazývej mne tedy entitou
u které přiznáváš její neznalost...
Tohle se mě líbí..ST!
01.12.2010 14:15:00 | xoxoxo
otisky razítek prstů
nakreslí
momenty chápání vlnek
houpající se loďky
bezejména
možná zní tiše někde hodně daleko
jméno
Siréna
či jen zavoněla mařinka
v lahodném čaji..kdo ví..
kraj pod sněhem usímá
a já slyším tam..kdesi..hlas..
01.12.2010 13:55:00 | Mbonita
Ona, žena nemuži…
Prstem jemným v kalužích
Píše vzkazy / čti je rychle /
Než se sněhem zmizí ztichle
Čmárá všude do závějí
Až se chladem prsty chvějí
/ v tvářích horko, v ústech chlad /
„Pojď jen, půjdem´ sáňkovat
Dokud za mne vítr vane
Dokud trochu volna mám
Nasypeme do všech schránek
lidem psaní“: zašeptám…
01.12.2010 13:40:00 | šuměnka
