Protkané snažení s cáry papíru,
co zbyly jako připomínka vyznání,
básně v klidu sepsané a lásku křičící,
do útlých ramen, dívky sotva dospělé.
Protkané sněžení ze střech baráků,
co nemají větve a nedá se pod nimi schovat,
pod jejich ochranou a tmou zšeřelou,
kdy pod lampou pouliční poprvé padají
osamocené vločky sněhové.
Prokleté básnění těchto básní,
co slova ztrácejí pro milostivé lásky,
které neskonale krásné jsou,
pouze v náručích jiných ctitelů.
Prokleté květy, bez poupat řasení,
v kterých nektar se schovává...
...s cáry papírů, co jen jako obraz zůstaly,
viset nad zemí, jeden či metry dva...
Protkané sněžení paprsky sluneční...
Pár vašich textů jsem si už přečetla a docházím postupně k názoru,že jste zde jeden z těch co má naději začít psát poezii.Zatím je to nehotové,ale má to tu příchuť budoucí poezie.Není to svázané říkankovým rýmem,působi to dospěle a ne infantilně jako některých jiných autorů.
Pište,pište a pracujte na sobě.
02.12.2010 08:49:00 | mademoiselle secret