Česílko a Volšoveček vedou smutné řeči,
rybníky jsou zamrznuté, oba skoro brečí.
O pentličky mladé dívky už nemají zájem,
tak si nyní lámou hlavu, jak zaplatí nájem.
Hrnečky jsou stále prázdné, je to bída s nouzí,
manželky též neseženou, každá se hned vzpouzí.
V Čechách už je to nebaví, chtějí do Afriky,
zavedou tam nové kurzy mořské turistiky.
Smůlu měli na úřadě, nedostali pasy,
sladkovodní a ty mořští nesmí míchat rasy.
S úlevou pak šéf vodníků na vědomost dává,
nezmizí nám do ciziny, to je skvělá zpráva.
Náhodou. Vodníci zdejší zimy již léta znají. Jejich krize bytováje zaviněna spíše nedostatkem romantických duší. Dnes totiž pricházky při měsíčku moc nefrčí, to radš při pivíčku se děvče k chlapci přitočí.
28.02.2011 16:56:00 | Rikitan
Hezky napsané vodnické ST!
05.12.2010 21:58:00 | xoxoxo
My tu Čochtana máme pořád :-)
04.12.2010 21:22:00 | Chancer
Česílko a Volšoveček vedou smutné řeči
pod rybníkem zamrznutým; jak se stesky léčí?
Jak se vrátit k starým dobám vodnického žití?
Oba se jak ryby v suchu najednou tu cítí…
Jak obnovit starou slávu, jak nachytat duší
když je v šosu málo vody, když je stáří suší?
Na hrníčky v dlouhé chvíli vyluzují tóny
Melodii tesklivých chvil dávaj´do fazóny
Line se a krásní v letu, odraze i síle
od hlubin až k orchestřišti. Jásej vodomile…
04.12.2010 15:03:00 | šuměnka
Konec vodníků v Čechách se tedy odkládá, což je velká paráda :-))
04.12.2010 14:51:00 | poustevník Jirka