Unavený

Unavený v křesle ležím
dýchám těžce, duši střežím
by neodešla z těla dříve.

Tak unavený, schoulený
jako fík malý sušený
já vypadám.

Bez vody té čisté, živé
myšlenky mé děsně tklivé
schoulený jen tiše čekám.

Se zavřenými víčky
v blikotání malé svíčky
s tikotem těch starých hodin.

Jen s přáním vroucím pořád čekám
na onu jistě laskavou
možná i lehce hloubavou


přítomnost její...