Anotace: O podivných pocitech, které svojí podobu získávají až po čase...
V masce skryt děsí mě po nocích,
bez tváře a bez podoby.
Cítím jen sílu jeho zloby,
ve svých vlastních úskocích.
V masce skryt přichází ke mně,
bolest svou mi odhalit.
Žal s nímž musí ve tmě žít,
sděluje mi zdrcen němě.
Jen natáhnout ruku,
jemně jej konejšit...
Jak však upokojit vlastní cit,
jenž v zoufalství o milost prosí?
Když jsem čet tvý romány, tak jsem si řek, že jsi spíš na prózu a že tvoje básně nestojej za nic.
Ale teďka jsem si jednu přečet a zjišťuju, že opakem je pravda. Jsi univerzální a tohle se ti povedlo, ST!
06.12.2010 20:48:00 | Corsica