Tma

Tma je v každém z nás.
Někde v hloubi se ukrývá,
byť viděna často nebývá.
Pak ale přijde její čas.
Čas, kdy rozhostí se v nás
ten nesnesitelný vztek.
Křičíš, vlasy si rveš,
ale na pomoc nikdo nepřijde.
Čekáš na dobrý skutek,
od člověka, který pomáhá denně a dnes,
ale na pomoc nikdo nepřijde.
Nikdo nepodá ruku svou,
aby pomohl s láskou tobě.
Musíš sám kráčet vlastní tmou,
i když skončíš třeba v hrobě.

Tak zdát se může tobě,
ale málo křičels.
Málo rvals vlasy své.
Lidé nevidí tvé utrpení.
Tys vymyslel si ho,
pro ostatní žádné není...

Ale v nitru tvé duše,
ano já vím.
Trápíš se sám a tiše.
Však možná to -
kámen úrazu bývá.
Mluv - křič - plakej -
ale nikdy si nezamykej svá ústa na zámek.
Pokud uzamkneš,
uzavřeš svůj jazyk,
nestěžuj si a trp dál.

Však nediv se pak, že jsi sám.