Anotace: ...někteří pocestní si volí zvláštní cesty, ještě že prozáří je jejich vnitřní vesmír... :o)
Brodíš se, bláto po kolena,
nestoupáš ani neklesáš,
s osudem vnitřně usmířená
přijímáš svá životní věna,
v zázraky věříš,
ale teď žádné nečekáš…
Brodíš se, cesta vyvolená,
tíha kroků je časem znát,
ráda bych chodník vykouzlila,
zatím jsem pro tě připravila
sukovou větev,
aby ses mohla opírat…
Brodíš se, podivná krajina
klame svým fádním vzezřením,
zdá se totiž, že konce nemá,
netuším, proč tě oslovila,
tak ať se brzy
v rozkvetlou louku promění!!
Tvůj chodník pomyslný
je plný něhy, snění
brzy vše k se lepšímu změní:-)))
08.12.2010 12:05:00 | CULIKATÁ
Brodím se zatím ve sněhu
dnes už se trochu jasní
a tobě díky za něhu
se kterou svět hned zkrásní.
08.12.2010 10:27:00 | Kapka
brodím se,brodím
někdy jsem ráda, že chodím
jindy létám i bez křídel...
ST
08.12.2010 10:23:00 | Mbonita
Nevím, zda brodíš se? však rozhodně tu věz
že když Ti baba dala větev k opírání
já raděj na chvíli Tě vyzdvihnu svou dlaní
do výšek nebeských, k letu co nemá spěch...
Nevím, zda brodíš se? či tápeš, kde je les
však věříš-li v své zázraky, pak cobydup jsem tady
bych v náruč svou Tě vzala do nebe promenády
až nad všechno to trápení do výšek mračných střech...
Nevím, zda brodíš se? co včera není dnes
Tvá cesta krásní jen Tvým pohledem a vnímáním!
Už letím za Tebou, můj van Tě drahá ochrání
stejně jak chráníš sebe samu ve svých vlastních počinech!
08.12.2010 08:39:00 | šuměnka