Jak dlouho budu ještě psát
o tom jak sny mne vrací zpět
a nechtějí nic
za prožité okamžiky
když sypou je na chodníky
Zklouznout se ještě
na klouzačce z dávných let
odlesky hvězdám vrací led
a rybníkům stýská se
po kličkách od bruslí
Na rýmu platí med
na smutno čaj z medunky
soli se bojí led na chodníku
sněhovým kopcům líbí se sáňky dětí
a sněhuláci se všemu našemu smějí
ještě dlouho budeš psát
dokud nitro bude mít hlad
dokud mysl propůjčí Ti svoje snění
dokud neprojdeš si vrátky do souznění...
25.12.2010 15:46:00 | šuměnka
Dokud budou oči sloužit,
dokud budeš mít ruku jistou,
tvé mluvenky rozvoněné
budou tu mít pevné místo...
:o)
a jak kdysi říkal Bean, jednou uděláme ten "stofkovej mejdan"!! :oD
12.12.2010 12:15:00 | Cecilka