Když ještě dárky nosil Ježíšek

Čtyři svíčky v poryvech plápolající,
otevřená okénka adventního kalendáře,
v nedočkavosti můj dech tiše tající,
ať už se den k večeru hbitě rozpáře…

Však jen posečkej…a vychutnej jej celý,
hřejivé úsměvy na andělské skráni,
kde lesknou se ty zlatavé lamely
a stromeček po větvích lehce zavání…

Kde kousek dál láká čerstvé cukroví
a křupavá vánočka od babičky,
konečně pár chvil s vlídnými slovy,
s vůní pomerančů dřímající za víčky…

Po chvíli tma už dnu začíná světlo brát,
to ve mně se radost s napětím čeří
a ač nemám vůbec žádný hlad,
prosím maminku o slavnostní večeři…

Jen rychle ke stolu na kapra se salátem,
popřát dobrou chuť s pestrostí na talíři,
kouknout za okno, jestli se na kopci zavátém
náhodou už na sáňkách ve vánku nevíří…

Však musím vydržet…až půjdem do pokojíčku
v pohádkové knížce společně si pročítat,
tatínek na záchod tradičně má svou cestičku,
by Ježíšek se nepolekal a mohl k nám zavítat…

Vteřiny, minuta, to se tak vleče,
nedočkavě popoháním ten čas,
když tu už najednou slyším,
jak něžně…volajíc na nás..
…cinká stříbrný zvoneček…