Anotace: Bosmans Phil] Abys měl aspoň kapičku štěstí, alespoň trochu toho nebe na zemi, musíš se smířit se životem, se svým vlastním životem - takovým, jaký je. Jenže někdy je smíření to nejtěžší na tom všem....
Sladký vzpomínky,
Bolí někdy daleko víc než ty zlý…
Nejdou umlčet,
A já nikdy nepochopím, proč chtějí tolik mluvit…
Slzy,
Už dávno neroním…
Nemělo by smysl,
Si něco přes ně nalhávat…
I když někdy,
Padám držkou až na samé dno….
Pořád budu věřit,
Na lepší zítřky, a osudy…
A těm kterým,
Se to povede….
Chtěla bych poblahopřát,
A těm,kterým ne, chtěla bych dát svojí sílu…
Sílu,
Kterou už nepotřebuji….
Protože, chápu,
Že já nemám na vybranou, než jít dál…
Jenže,
Pokaždý tolik bolí…
Dívat se,
Jak něco z mého já změnilo smysl….
Už dávno nevěřím,
Na pohádky…
Protože,
Život ti ukáže, kdo je tady pánem…
A já,
Častokrát….
Ničím svojí duši,
Otázkami kdyby….
A,
Tím věčným vzpomínáním….
Na,
Tebe….
Máš pravdu, tolik mě těší, že mne čteš, neboť jsi jeden z mála, který se pozastaví nad mými slovy :)děkuji
24.12.2010 16:18:00 | whiolet
Krásné...
Víra by měla být,
kotva na lodi,
která se neodtrhne a nikdy neodplouvá.
Kbyby tu bude pořád,pokud chcem víc,než padat a zvovu vstát...
24.12.2010 09:00:00 | Danger
Já vím....nenašla...ale jsem ráda, že když píšu pro ostatní zamyslí se nad tím...
Děkuji...oběma
11.12.2010 18:47:00 | whiolet
radši bych se nenašla :-) nikomu to nepřeju, ale skvěle si to vystihla:
'Sladký vzpomínky,
Bolí někdy daleko víc než ty zlý'
11.12.2010 18:27:00 | Lagedama
jak moc vim jaký to je, st málo...
11.12.2010 18:07:00 | Lagedama