Ideál

Anotace: Vzdálený a přece nejblíž

Osamocen,
lidmi nepochopen,
toulá se životem.

Nespěchá,
ví, že cesta ke konci je ještě daleká,
v nedohlednu ztrácí se
na odvrácené straně Měsíce.

Po obloze přeletěla černá vrána,
a tam, v mlhavém oparu zlatavého rána,
zračí se příslib něčeho nového,
doposud nepoznaného,
a touha pochopit
je silnější než touha odpočinout, zastavit.
Tak proč zůstat stát?
Proč životu vstříc nejít?

On kráčí dál
a nestará se o močály,
v nichž mnozí zisk a bohatství hledali,
však záhuba jen čekala tam na ně,
peníze navždy proklínaje,
s posledními prosby na rtech slovy,
po okraj plni sžíravé zloby,
s pocitem, že jsou na dně,
utonuli v páchnoucím bahně.

On kráčí dál,
projde kolem míst, kde končí pevná zem,
a bez zájmu vyhýbá se propastem,
jež zeširoka, dokořán,
otvírají svůj ohnivý chřtán,
jak seschlé stařeny bezzubá ústa,
odměřené, chladné,
jako když vše přikryje ledová krusta.

Tam bez rozmyslu nejeden pošetilý blázen skočil,
že bylo mu dopřáno, aby v poháru opojení jazyk smočil,
že toužil pít víc, než směl,
netušil,
že do vína mu jed nasypal nepřítel.
Z nebe na zem ohnivý šlehl blesk,
blázen do propasti skočil,
že na jejím dně viděl falešné slávy lesk,
jež odrážela se nehybně
na zkalené, černé hladině.

Naučil se život s chutí brát,
na důležité věci jenom dbát,
vychutnávat krásu světa,
neutíkat před tím,
co na něj někde v mlze čeká.

Ze záře slunce a zpěvu stromů inspiraci čerpá,
z radosti druhých jeho srdce plesá,
z těžkostí jež přináší koloběh světa toho,
poznal, jak z maličkostí získat mnoho.

Nežene se za ničím,
co z pevného materiálu stvořeno jest,
jinými hodnotami nechává se vést,
za bohatstvím hmotným nesčetně je cest,
však na křižovatce snadno se můžeš splést...

On svou cestou zná a tam si jde,
v dálce před ním září světlo naděje,
a život vychutnává plnými doušky,
rozhodnut překonat i ty nejtěžší zkoušky.

Poznal, jak život trpký může být,
zažil však chvíle, pro něž stojí za to žít.