Nedokončená

Je téměř průsvitná,
ta dívka bez tváře,
malíř ji dobře zná
a štětcem naváže..

na její úsměv sladký
karmín roztírá
tahy nelze vzít zpátky,
ten úsměv umírá.

Lesk vnese do vlasů,
barvy jantarové,
jako za časů,
kdy byly rovné...

co čas zacuchal,
malíř, že rozčeše..
čas se mu tiše smál,
v rukou měl kadeře.

Obočí nastínil jí,
dívce bílé jako sníh.
silnější tah zohyzdil by
tuhle vílu v závějích.

Zbývaly už pouze oči,
jen malíř tajnou krásu zná
po barvách teď smutně touží
ta tvář nedokončená....