Anotace: Krátká báseň o tom, jak jsme každý měl svou hračku a o tom, kolik z nás na ní již zapomnělo...
Kračím po klavíru,
tak jak mačká hudebník klávesu.
Tancuji v rychlém sledu pohybů,
kloužu po nich v pomalých tónech.
***
Jsem malá hadrová panenka,
co znamená něco v dětském věku.
Ale čím starší, zdám se být,
neznamenám už vůbec nic.
Zaprášená na poličce,
"ukápla mi slza".
Jako vzpomínka na dětské sny,
připomínka jejich dětství.
Někdo si naivně myslí,
že nemám duši.
Ačkoli nedýchám, netepe mi krev,
mám duši, to tys mi jí vtiskl!
Když po večerech,
tiskls mě k sobě.
Plakal a šeptal,
že máš strach.
Já tu vždycky byla.
Malá hadrová panenka,
co se k Tobě pokaždé přitulila
a Tobě bylo líp...
Myslím, že jsi krásně vystihla, jak lidé snadno zapomínají na to co už nepotřebují a neplatí to bohužel jen o panenkách
07.03.2012 20:12:56 | Větroplach
Za volný verš dávám tip *, pomyslné plus k tomu především za závěr :-).
13.12.2010 21:38:00 | Nikotin
Já na ni nezapomněla, jenom jsem ji obnovila a rozmnožila na vyšší počet plyšáků:-)))
13.12.2010 20:45:00 | CULIKATÁ