Dál pohádky mi vyprávěj,
má krásná Šahrazád,
dál foukej, dmýchej, duj i věj,
rád nechám si je zdát...
Dál do mě jimi prolínej,
květnatě šal mě, bav,
dnem nové story počínej,
se mnou je hltá dav.
I tisící chci uvěřit,
jejím se svodům vzdát,
dál plň mne svými příběhy,
co se mnou mají spát.
Dál přeď tu svoji vábnou nit,
hlaď slovy tužeb svých,
bych v noci šeptal sladké „Přijď!“
a zahořel jak vích.
Já netrápím se popravou,
mohu-li s Tebou snít,
pohádkou buď, mou potravou,
rozestři svoji síť!
tak zmáhá tě šepot sladkých rtů
jak šustot listí smutných palem
až příběhů čas přiblíží se stu
kdo usne utrápený žalem...?
:o)
Jiří senior
18.12.2010 20:13:00 | j.c.
Tohle jsi zbásnil náramně
A mně už třetí příběh v hlavě vzniká
Až přijde tedy čas, zas moudra bude výklad
v tom balení čar, která voní omamně...
16.12.2010 13:52:00 | šuměnka
Vláďo, díky za tu krásnou procházku s tajemnou a okouzlující Šahrazádou, jako bych v té pohádce chvilku byla.
15.12.2010 14:27:00 | carodejka
Díky Vám všem, milé dámy, za zastavení. Věřím, že máte každá nějakého sympatického vyprávěče...
15.12.2010 02:03:00 | Špáďa
Dílko se Ti mocky povedlo, nádherné, lehce pohádkové počtení... já ráda bych poslouchala tisíce a jeden příběh... celičký den. ST!***
14.12.2010 08:56:00 | NikitaNikaT.