Koutkovaná

*

průvan pohnul závěsem
okraje se poodhrnuly
a ona
bezděčně se dotkla koutku rtů

zvláštní místo
tak známé a přitom cizí
a ten měsíc
pokaždé na stejném místě
je dnes jiný
svítivější

nitky světelných let
dopadají na stébla tonoucích
počítáš
kolik nocí a her prožils
říkáš
nebylo to nic
byl to jen dobrý lék
a možná odpověď
na jeden vzdech
a tak
či snad proto
do zmatnělých map
plných bezejmenných ostrovů
píšeš
hvězdnou morseovku vzkaz

v těch světlech
bosou touhou rozkmitaných
snažím se číst
ruku protahuji sklem
a tak jako dřív
usazuji ti na knír
polibek koutkový

*