Zbrázděná korýtka

Anotace: psáno za únavy, takže možná zmatené...co tak vnímám, tak lidé se zabývají snad už jen tím hmotným...

Smáčet se nechávám protáhlou oblohou,
jak přes své skuliny zvolna prosakuje,
nechť déšť rozpustí jejich kaňky v túje,
ať vidím…na co všechno se zmohou…

Přicházejí v intervalech…jak horoucí sprcha,
jež pomalu šroubuje zavřené zátky,
sledují jedinečno…jak moc bývá krátký
a v mžiku samo vyprchá…

Tolik důležité…jemně uchopit do dlaní,
každičký moment přesívat ve svalech,
spojit mysl s jednotlivy…jak pustinu s laní,
velké se totiž skrývá v málech…

Uložit až na dna pod tepavý týl
a za pár dní, až zrak a vjem se rozostří,
to pak by stačilo…jen vysypat na ostří
a zmírnit ten příchod těžších chvil…

Zkrátit volný pád…to měl by každý,
rozevřít padák…ať je léto nebo zima,
pohlédnout do rytin, co v sobě dřímá
a bude tam tak schovávat navždy…

Nezahodit prožívané jak pouhá smítka
a nesoustředit se jen na věci hmotné,
vyčkávat…až pramen s myšlenkou se protne
a ovlaží ta vyschlá zbrázděná korýtka…