Anotace: Vždycky mě udivovalo a udivovati bude, náhodné souznění vzdálených a fyzicky neznámých osob, jen propojení mysli a pochopení...bohužel, tento dar blízkým a hmotným mnohdy chybí...
Tvoje krev, část Tvého těla
je podivné, že cizí někdy ctí Tě víc
nechtějí nic a nepoznáni
tolik pochopení dají
co Tvoji vlastní opomíjí dlouho...
Imaginární souznění
nahota citů bez potřeby tváře
do Tvého srdce znovu vstoupí
z hlubiny se drápající důvěra,
jiskra v oku, jak polární záře
a lehce ješitné zachvění,
chvilku si s tělem pohrává...
Po chvíli se jiskra v oku
zakalí šedým mrakem,
odrazem mysli co smutní
lhostejností živých.
Pak znovu vnitřním zrakem
zkoušíš hledat spojení
tam, kde je Tvůj svět,
svět modrých duší
zrdoj Tvého zhojení...
19.12.2010 07:22:00 šuměnka
to Tě udivovat nemusí!
Ti virtuální po Tobě nic nechtějí
a ty zas po nich nechceš nic
jsou to jen slova, která nitro okusí
však realita tvrdě ničí naději
a kdybys s nimi žila, tak nemaj Ti co říct...
16.12.2010 22:25:00 TetaKazi
"Svět modrých duší" - krásně řečeno...
Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat - a moc mi pomáhá...