Anotace: opět jedna ze starších, červen 2008
Rozptýlil se
v nekonečnu
svých světů
a
roztříštil
skály snové
v kolmém letu.
Zachytil
na křídlech
střípky věčnosti
a
odemkl
hvězdnou bránu
prchavé vděčnosti.
Rozsázel
pomíjivé střípky
v duhovém údolí.
A
když
se jich dotkneš
nic, už nic nebolí...
19.12.2010 20:58:00 šuměnka
tak to je do snění jak dělané
tenhle styl pokaždé mne dostane!
děkuji za tu k.r.á.s.u!!
19.12.2010 20:15:00 NikitaNikaT.
Pro mě je Tvé dílko hodně citlivé, z jistého úhlu hloubavé, ale také... bolavé... snad je to meziřádkové procházení, závěr, co bodá do srdeční stěny. Přesto ST!*** za obsah, je působivý.