Chůzi bodavou prochází ulice
šedá zákoutí a nábřeží.
V mlhavých květech choulí se,
vzpomínky své už nestřeží.
Šedivý vítr potrhal hebkost dlaní,
strhaný šat dravě zulíbal.
Pár promoklejch koček ohlédlo se za ní,
kdy myslela, že nikdo se nedíval...
Na slaměných křídlech toužíla vzlétnout,
a měsíc spálil je svou nocí.
Všechny stíny začaly blednout
- v studánce smrti obličej smočí...
V šedivé kůře stoleté břízy
zvedá svou tíhu a bolestí chřadne
jak klubka uzlíků barevnejch přízí
ta hořící vámi silueta slábne
...............
prosí o pár vět...
pocity zabalit do slov, jak jak v dnešním mrazu krk do teplé šály... nádherné, fakt nádherné :-)
23.01.2006 08:22:00 | Buližník
prosí o pár vět...
na které nejsou síly.
Úplně si představuju přítmí podniku, zpěvačka u klavíru, klavírista hraje pomalou melodii. Zpěvačka zpívá pomalu svou píseň, vypráví, a obrazem přestupuju černobílý příběh...
21.01.2006 17:28:00 | D.Angel
tohle je jedna z nejlepší básniček jaký jsem tu kdy četla, je fakt nádherná
19.01.2006 08:55:00 | Melfëa