Mé vánoční přání

Čas…
Na nikoho nečeká.
Ani na nás.
To my spěcháme
za ním
jako na spěšný vlak,
jedoucí v protiproudu.

Přízrak půlnočních krás
se velmi brzy vyleká
a vykouzlí nový Orionův pás.
Tak za sebou zanecháme
spolu s chutí letních vín
seškrábnutý lak
na desce osudného soudu.

Každý má svá vánoční přání,
i můj dopis měl být dávno odeslán,
tak snad se neurazí zimní paní,
když až dnes jej z vloček vytesám.

Jen jedno slovo pouhé
já dnes do ticha posílám.
Naše čekání bylo věčnost dlouhé
a já s touhou se tiše prolínám.

Jen jedno přání teď
já do oblak vykreslím,
snad překoná časoprostorovou zeď
a najde svou cestu přímo k nim.

Tak leť mé přání,
leť dál a dál,
až než najdeš jarní
lásky bál.

Tak leť mé přání,
leť do nebes
a nech se lásky paní
zlehka jemně vést.

Tak leť mé přání,
leť přímo do duší
a staň se zlatou laní
se symfonií pro uši.

Tak leť mé přání,
leť zlehka a tiše,
ať ze snového zdání
zrodí se naše nebeská číše.

Jen leť mé přání…