z/koulení...

někdy je mi
/smutno ne moji milí/
tenhle svět těsný
mám chuť šlápnout
do pedálů
rozsvítit dynama
a roztočit svíce...

může být větší polovina
než celá?
můžu pochopit část
aniž ji celou znám?

udělal jsem si seznam
toho co si ostatní myslí
ale nikdo neříká
a k tomu ještě jeden
co kdo říká
ale přitom nemyslí...

co asi popouzí
lidi Víry?
není to bezvěrec
ale člověk s otázkami...

postavil jsem se na střed
házej mon amie....

vzala si svou oblíbenou
zaklesla prsty
pohladila pohyb
propočet dráhy
a rozeběhla se v mysli...

vystrčil jsem hlavu
za okno
a zatřepal s ní...

vidíš...sněží...

svět se mění...

už cítím jak se blíží...

dráha se rozpadla
ona zapadla
protože místo tenisek
je v rockových botkách
a já se rozžhavil na písek...

lehni si...

přesypu se tvým tělem
jako vánek...

jsem malíř
a ty barva
už nemusím bloudit
v tmách
ty Jsi se mne zmocnila...

jsme dva kuchaři
s přísadami
někdy panuji já
jindy ty
ale co je poznámka důležitá
oba přítomni
mezi tím vším
protože tak to končívá
s dorty ve tváři
co nejsou možná nejlepší
ale určitě nejchutnější...

Mediteranée...