Stýskání duše
Stýskání duše
V podobě peříčka
zlehka a neslyšně
na Tvé rámě usedám.
Kde hlava dříve spočívala,
kde útěchu jsem hledávala,
teď moje duše pírku podobná
své místo nalezla...
Nepřítel vítr už se chystá
našpulit větrné rty,
v dalekou pouť chce mne vyslat
hraje své hry
zloděj větrný...
Naposledy pohledem
chci vlasy Ti vískat,
než z Tvého ramene
po němž si stýskám,
vítr mne odvane
a pírko novou kapitolu začne psát...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
vím, jaké stýskání dokáže být
vím, jeho hranice široké jsou
vím, že když sevře se, vytryskne cit
věz, že i já bývám též jeho adresou...
25.12.2010 16:39:00 | šuměnka
Tady je někomu moc smutno a já mu jdu poslat culíček, zamávat na pozdrav a popřát, aby se Drahušce nestýskalo a bylo ji veseleji na duši.No tak Drahuško, vždyť už přijde Ježíšek a přece s ním i ještě jedna pani Ježíšková mladší:-)))
21.12.2010 22:46:00 | CULIKATÁ
..pírko si začne novou kapitolu psát
a na jiné rameno s láskou usedat..
21.12.2010 20:02:00 | Květka Š.
