Pozorovatel
Pozorovatel
Holá místnost
čtyři stěny
čtvercovaná podlaha
beze světla uzamčený
jen já a něčí postava.
V koutě schoulená tiše pláče
vzlyká nad svým osudem.
Co se stalo, ať mi vzkáže
pomohu jí vyjít ven.
Chlapec, dívka, stařec snad?
Pomohu ti, jen se vzchopit.
Postav se a ukaž tvář
-nedokáže
nohy jako z olova
hlava minulostí zatížená
opadává na prsa.
Strážník otevírá celu
volá rychle doktora
jeden člověk v bezvědomí
leží jako mrtvola.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
První dvě sloky mají spád, zajímavou úsečnost, jasnou vypovídací schopnost.
Ve třetí sloce působí krkolomě její závěr:
-vyrovná se pouze stěží s tím, co provedla- je to najednou moc dlohé, víc slov něž je třeba ke sdělení. Asi by to chtělo rozsekat.
PS, to co píšu je jen názor laika, vůbec se na to nevaž. Taky tím nechci říct, že bys psal(a) blbě. Naopak.
Přeju ti hodně inspirace a piš a piš a piš ...
18.10.2011 10:48:00 | René Vulkán
