Zas táhnou husy
nad hlavou mou
v mracích ztrácí se jejich šik
Padající listí
šustí pod nohou mou
malé dítě pláče že upadlo dřív
než stačilo vstát
Táhnout jak ptáci
z místa se hnout
mávnout jen křídly letět o kousek dál
plout čistou
večerní oblohou
nevzlykat nad vším,nepodlehnout
bídě co mám
Rány a střelba
husy padající
pytlák si přišel ke svému zas
Já zkoušel vzlétnout
usměv tápající
Jen tvrdá rána dobité tělo
málo jsi mával
málo jsi mával!!!
Příště příště poletím,
.....................