Temný upír

temný upír bloudí tmou,
prahnoucí pro vůni mou,
vyčkává na pravou chvíli,
prokousnout mi moji šíji.
Nic netušíce klidná jsem
a upír...řítí se rovnou sem.
něco slyším...mám strach,
upír už se blíží,
láká ho krve pach
a k šíji mlsmě shlíží.
Snažím se uniknout,
cítím jeho chladný dech,
bylo hračkou mě dostihnout,
mám husí kůži na zádech.
Zabodl tesáky a začal sát,
srdce přstává bít,
jak se tohle mohlo stát?
začala jsem opět žít.
Jsem živá srdce své však necítím,
divnou pachuť v ústech ucítím,
"je to má krev" náhle řekl,
prožek krve z úst mi stekl,.
Už vím co se mnou provedl,
přeměnil mě v upíra,
chytl mě za ruku a s sebou odvedl,
duše má se vevspírá.
Upírkou být se mi líbí,
jen ti lovci všude slídí,
přestala sem býti sama,
odteď běhám s upírama.