Popíšu deníčku tvou stránku poslední,
bude mi smutno, jinak bych lhal.
Kalamář otevřu a než se rozední
posčítám, co život vzal mi a dal…
…Sečtu své lásky, vejdou se na ruku,
při součtu ztrát nestačí prsty mé,
chtěl bych mít, deníčku, alespoň záruku,
že za svým životem udělám resumé.
Sečtu své přátele, kteří mi zůstali,
bude jich nemnoho, tak jako úspěchů,
tak jako ostatní, začal jsem od nuly,
na nule skončím s posledním z nádechů.
Nechci si stěžovat a propukat tu v pláč
nad tou hrou podivnou, co život hrál,
možná jsem byl jen špatný protihráč,
možná až příliš hrát jsem se bál.
Deníčku na tvojí stránce poslední
pod čarou záporný výsledek zasychá,
tvé desky zaklapnu a než se rozední
dvě rány vystřelím do ticha…
kupodivu souhlas s vojákem
venku je všeho dost i s ostrým bodákem
tady by mělo být přece jen milo
tak krásné, veselé, s úsměvnou silou...
26.12.2010 13:36:00 | šuměnka
No, myslím, že znám lepší vánoční kouzla a zvyky, než je konečné účtování, nicméně za báseň - i předchozí komentář - ST :-)
25.12.2010 18:51:00 | TetaKazi
Zaklapni deníček,
ránu nech kaprovi,
v přísvitu od svíček
přežer se cukroví :)
25.12.2010 15:58:00 | teď už nikdo