..ve violovém klíči..

Sníh paprsky zas odráží
A já si šumím notována
ve violovém klíči
a zabývám se vizáží…
Když míjím náhle pána
co ve vývrtkách křičí
že dotknu-li se
tak rozletí se
do kousků malých…

A co mě napadne?: no, zda-li
to, co říká, může být?

A šťouchnu rozmarně
jen, bude-li to působit
alespoň výtvarně…

Sníh paprsky už snědl!
A na milión obrazů se objevilo
A dotyčný ten
v celku zas se zvedl
by opět moh´ být třeba roztočen
v tom tempu andante
však s nebývalou silou
pod intenzivní vůní …

A z úst mu vypršelo ; „už mne omamte!

Spojení - voda vzduch – a v tónu, který struní“