Anotace: ...ač bychom chtěli, někdy jim nejde odporovat...
Roztříštěné střepy vzpomínek
rozmetal po stráních představ
ten trýznivý duch okamžiku...
Věznil je za mřížemi z vykřičníků
a pokud některou ohnul do otazníku
byl to jen projev vstřícnosti...
Vzpomínky se tak mohly lépe dotknout
svými éterickými končetinami
a držet (se) chvíli pohromadě...
do okamžiku než je opět oddálily
výstražné demonstrující vykřičníky,
stavějící se jim na odpor...
...ale někdy vzpomínkám nejde odporovat...
Vcelku zralé dílo a pokud nekecáš s věkem a je ti doopravdy 20, tak musím říct -
- zralé dílo (bez toho "vcelku")
29.12.2010 10:52:00 | René Vulkán
Ano, vzpomínky se nám vracejí, je to jako tok řeky, silnější a silnější.
28.12.2010 12:02:00 | carodejka