V zajetí prázdnoty

Anotace: Jsme lidé, tvrdíme, že vládneme tomuto světu, předstíráme, že máme právo jej ničit, a nade všechno stavíme sebe. Říkáme si lidé, a když jsme tak mocní, co máme uvnitř? Jsme vážně tak dobří? Nebo je v nás jen prázdnota?

Kde to jsme, kam jsme se dostali?
Nad sebou sami jsme vyhráli.
Pro lidství o lidskost přichází,
každý z nás, kdo se tu nachází.

Vše je fajn, jsme tím, čím chceme být,
tenhle stav nám ale brání žít.
Bez citů, bez hvězd a radostí,
uvnitř nás bolest se rozhostí.

Duši, jež nevěří v nebe,
tu potom na vždy jen zebe.
Duše, co nehledá vnitřní cit,
ta totiž nejde již zachránit.

Ti, kteří nemají poslání,
jsou na vždy souzeni k hledání.
A kdo chce jen moc, nebo peníze,
tomu se povede velmi zle.

Stále jen bojujem s osudem,
co z nás však zbude, až nebudem?
Neklidní duchové naříkaj,
osud je odsoudil na pokraj.

A my též stejně tak skončíme,
že jsme zlí, tak nás to nemine.
Máme teď v duších jen temnotu,
no a s ní na vždycky prázdnotu .