..do ticha umlkám..
..do ticha umlkám..
...když bílá zprůhlední slzavým rampouchem
tak v křehkém zlomu padá špice přímo do středu
Když prostě bílá zeskelnatí ve svém pohledu
a tělo nepřijme už ani zmrzlá zem
pak jen dvě třepotavá křídla pozvednou tu tíž
ze zbylých sil na hraně otupělých břitů
a ani saze od komína nedá štěstí citům
i když už bylo, bylo tolik blíž...
…když bílá zprůhlední v pohledu šestých smyslů
kroky se zastaví a bolest jediná už kráčí někam dál
Když prostě bílá zlomí lom bez lesku pro křišťál
a řada přirozenosti si doputuje k svému prvočíslu
pak jen se víčka ztěžka nakrabatí k pohledu do nikam
ve zbylém úsilí se ještě podívat
jak chybějící oči korálové sochy moai snad
Kus těla nad zemí ve hrubém tesání. Do ticha umlkám…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Z Tvých veršů snad až mrazí...
Já radš bych slyšel smích!
Kdo jsou ti úsměvu vrazi?
Kéž by to byl jen sníh!
29.12.2010 17:13:00 | Špáďa
Neumlkej,ač cit studí mráz, já chci Tě slyšet šumět zas přijde opět lásky čas:).Posílám Ti pohlazení po modrých vlnkách.
29.12.2010 11:43:00 | CULIKATÁ
Když slza zemdleně padne do dlaně
v hlušině slov ztopí se zkřehlý vzlyk
tělo se přimkne k tichu tak oddaně
až průsečík citů vytkne směr kam jít
ST!
29.12.2010 09:47:00 | hašlerka
