Život bez cílů

Když pod řasami co chvíli vyroste kroupa,
naděje mizívá ze svých nedávno čnějících špic
a hladina smutku se v nich bouřlivě houpá,
to nejhorší na tom je dál zírat a nedělat nic…

Z naší chátry rozléhá se vlčí zavytí
a hlas a dech pomalu vytrácí svou sílu,
abychom mohli pořád jen dál a dál jíti,
musíme si stanovit spoustu malých cílů…

Stačí i ty nejmenší, třeba jen rozhrň své závěsy,
nadechni ranního vánku, ať vše zlé odplaví
do vratkých stínů mezi vesmírem a nebesy
a pak pusť se do toho, co jen jakkoli Tě baví…

Vrhni se do čehokoliv a trpělivě vyčkávej,
neposlouchej ty druhé, co výsměšně vedle běží,
i kdybys vůbec neuspěl, nikdy se nevzdávej,
hlavně že to splníš, vždyť na výsledku nezáleží…

Nemá cenu kráčet po cestě, která zaniká
a šedne ve svých bezbarvých pohledech,
jaká je to stezka, co do ztracena utíká,
vždyť bezcílný život nikam nevede…