Anotace: Menší pokus o fantasy básničku. Je o tom, co dokáže strach okolí, udělat s nevinným dráčetem, které bylo jiné než ostatní....
Žila kdysy, jedna bílá dračice
která byla krásná převelice
každý drak se za ní otočil
aby mu věnovala svůj pohled
Na druhém konci světa
narodila se čtyři mláďata
dvě hnědá jako jejich matka
jedno zelené, které pohled tvůj přiláká
ale to poslední bylo černé jako noc
Černý drak vyrůstal nepochopen, nemilován
měl totiž barvu temnoty
cítil se tak strašně sám
dokud se nevydal na dlouhé výlety
Najednou spatřil, ty blankytné oči
co patřily půvabné dračici
srdce div mu láskou neposkočí
ona musela být jen jeho
Kouzelná dračice však zájem nejevila
viděla jeho černou duši a moc se jí nelíbila
temný drak se ale nehodlal vzdát
a uvěznil násilím její duši v sobě
aby byli spolu napořád
A tak Zevran, temnoty mocipán
už nikdy v životě nebyl sám.
Pěkně napsaný! U někerejch rýmů se mi zdálo, že tam byly daný násilně. P5esto pěkně provedená dobrá myšlenka ;)
30.01.2011 08:56:00 | Corsica
Lidé by se meměli vlastnit, a ještě navíc násilně vymáhat lásku, či jakýkoli vztah...Na to nemá nikdo právo. Ale moc hezky si to napsala a mě se to moc hezky četlo...ST
10.01.2011 22:34:00 | Sladkalu
Hm, už nebyl sám, ale za jakou cenu?
Je pravda, že cizí zlo dokáže měnit osamělé na příšery, ale to, že jsme mi sami nepocítili dostatek lásky nás stejně neomlouvá.
každopádně moc hezký příběh
09.01.2011 11:58:00 | Anjesis