Kopce

Vyhrnu si rukávy hlavu položím na ruce zkřížené
Očima zahledím se do dáli na obzory tiše smířené

Tam v sobě nese rozkol kopců nekonečný mír a klid
Tam duše má i tělo mé po smrti nechá se rozptýlit

Očima vystoupám do kopců vysoko až úplně nahoru
Tam obklopená větrem vzduchem klidem cítím pokoru

Jsou v podobě své vzájemně si věčnou společností
Bez ohledu na náš svět na běh lidských událostí

Při každém pohledu plamen věrnosti v mém srdci hoří
Na vždy v mé duši tvůj obraz bude vytesán drahé České středohoří