posedlost

oo
nedáš mi klid, ticho mým síním
umocňuješ jejich rozlehlost
pocity se vznáší nad podlahou
do rohů svou duši vklíním
srdce má Tvou posedlost
slzy vzhůru kanou

ticho se rozléhá ozvěnou zdí
samota křičí svou naléhavostí
přítomnost v nepřítomnost měníš
paprsky Měsíce bodají do očí
doufám, že tmu nazpět rozedníš
bolest v štěstí se otočí

na klapkách klavírních strun
v osamění skládáš svůj um
pod prachem probdělých nocí
víří Tvůj dech na mých bocích
a rozkoš se v extázi topí
realita se zdá být jen snem
v mém srdci hrot Amorova kopí
nechtěně zbloudilý každým dnem
oo