Návštěvnost
Kamenná
Kamenná
Nic netěší mě, nic mě nedojímá,
jsem jiná, jiná, jiná – kamenná.
A tváře chladné mám (však nebývá mi zima),
od ptáků zadělaná tvrdá ramena,
přes den si mě málokdo jen všímá,
lidmi bývám jen tak míjena.
Na večer, když tma pozvolna padá,
vkrádá, vkrádá, vkrádá – se mi sen.
Že jen pro mne básník básně skládá,
že svou dlaní dotkne se mne jen
a ve světle se roztančí má záda,
hruď se začne zvedat s nádechem.
Mívala jsem kdysi svoji duši,
srdce co buší, buší, buší – měla jsem.
Kdo z kolemjdoucích dneska vlastně tuší,
co ukryto je pod tím nánosem.
Jsem z kamene, nejím a nepiju,
jsem totiž jiná, jiná, jiná – nežiju.
jsem jiná, jiná, jiná – kamenná.
A tváře chladné mám (však nebývá mi zima),
od ptáků zadělaná tvrdá ramena,
přes den si mě málokdo jen všímá,
lidmi bývám jen tak míjena.
Na večer, když tma pozvolna padá,
vkrádá, vkrádá, vkrádá – se mi sen.
Že jen pro mne básník básně skládá,
že svou dlaní dotkne se mne jen
a ve světle se roztančí má záda,
hruď se začne zvedat s nádechem.
Mívala jsem kdysi svoji duši,
srdce co buší, buší, buší – měla jsem.
Kdo z kolemjdoucích dneska vlastně tuší,
co ukryto je pod tím nánosem.
Jsem z kamene, nejím a nepiju,
jsem totiž jiná, jiná, jiná – nežiju.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc pěkné ... zvlášť to úderné opakování! ST
16.01.2011 13:17:00 | teď už nikdo
mi přijde ohnivá..pěkná taková rytmická... :)
10.01.2011 01:34:00 | J's ..
...a každý kámen má svou energii
a každý má svá vnitřní promlouvání
a jsem si jistá, že básník, když tě míjí
a pocítí tu sílu sil, tak báseň pro Tě stvoří bez váhání!
06.01.2011 16:28:00 | šuměnka