Jsi slunce, co nad hlavou mi svítí,
jsi motýl, co chytil se do hedvábných sítí,
jsi měsíc, co ozářil mou tvář,
jsi hříšník, co s pláčem kleká na polštář,
jsi cesta do mé duše,
jsi šíp vystřelený z kuše,
jsi červená růže, co neustále oslnivě voní,
máš šarm a eleganci divokých koní,
jsi moje kometa, co pořád mění směr,
dávám ti své srdce, tak neváhej a ber.
pekny, ma to smysl, pocit a nenucene se to rymuje, to se tady uplne casto nevidi...
08.01.2011 20:52:00 | Jan Hrábě