Hřbitov

Proč chodím tak rád po hřbitově?
Snad pro to ticho jako v hrobě.
Obzvláště pak v pozdní dobu,
nepotkáš tam živou nohu.

Osvětlení sporé od svíček,
ale když vyjde měsíček.
Můžeš číst si jako ve dne.
Rázem pryč jsou stíny temné.

Na každém náhrobku nápis jasně hlásá.
Kdo kdy se narodil a kdy navždy zaspal.
A ta vůně která se zde line,
buď okouzlí-tě, či zabije.

Stovky květů zde voní po svém.
Do toho hlína, kadidlo a kostel.
Aby vůně byla dost ničivá,
přidá se ta z vody jež zahnívá.
Vody v které tlejí květy, listy, těla.
Vody která je už znesvěcena.

Na takováhle místa chodívám večer rád.
Všichni si myslí, že se tam musí člověk bát.
Ale opak je zde pravdou,
mír zde vládne žádný strach.
Není proč bát se,
když mrtví spí klidným spánkem na marách.