Někdy se nudím, když čas si koná, co se mu zlíbí
a naprosto neomezeně se na mě celou dobu dívá,
chodím sem a tam a lituju chvíle, co zrovna přebývá,
protože občas mi někde zase tolik chybí…
Však snažím se nepromarnit moment jediný,
bůhví, kolik jich tu na mě ještě čeká,
sedám si a sleduju, kam až v hlavě vytěká
a v rychlosti zaznamenávám tu svou sílu kyseliny…
Párkrát se rozuteče a já nevím, co jsem chtěla říci,
stejně rychle, jak přišla, tak i zmizí,
třeba patří někomu jinému a já už jsem cizí,
anebo jen zvolna odplula s hvězdou k měsíci…
A já hledám, po cestách, co se nocí i dnem skvrní,
v osudech, duších, na zemi, listech a výše,
snad tu řídkou atmosféru tam lehce rozdýše
a nerušeně se překlene dál, na svou třistaprvní…
především gratulace k tomu číslu vanu
by další slova z Tebe lehce promlouvala
by oheň niterný jen krásno kolem sálal
by básně měly rozpětí nádherných kormoránů...
14.01.2011 08:15:00 | šuměnka
Já se chci taky někdy nudit :-D. Ne, moc krásné, takové nudné chvilky Ti přeju v plných doušcích.
10.01.2011 08:57:00 | Berry