..na slavnosti..

S t a v ě l a jsem
zrovna z cihel skleněných
opevnění tělu větrnému
/ dělávám to ve slavnostním čase
neb můj dech pokazil by, kdyby silně dých´
Zhasly by z jisker osmičky letících dětských vjemů /

…když na klobouku v stejný čas navštívil naši zem…

A moje druhé Já se v sukni s korzetem
a rozcuchaným účesem vmísilo do davu

Chtěla jsem tančit. Pít. A hodovat

A hledět v ohňostroje vyšívajíc´ tmění
z nichž padající osmičky v příkrase se štrasem
se dolů snášejí v svém rozhořelém hávu
a děti zkouší chytat je a narovnat
A ty, co zůstanou, svá nekonečna změní
pro přání nevyřčená, přesto silně znělá…

I já jsem jednu chytla do dlaní
kde zahřála mě zakuklením, jako by sama chtěla
si něco přát. Tak na oplátku
/ přání za přání /
já zase změnila ji v motýla
a pustila ji ku volnému prostoru
aby se v třepotání ladně rozletěla…

Na křídlech napsaný byl vzkaz
co nesl jasnou zkratku;
aby Ten, kdo pak přečte si, pochopil, že ho posílá
ta, co zas vylétne nehmotně nahoru…

..a mladík, který přiletěl,
mrknul a usmál se jen na ni
Jako by říci chtěl;
…že každá přímka má svůj bod, který si tajně chrání…

/ a ona s zrakem zeleným se přestala mu bránit /