Dojem

************

Vidí most, po němž v davu kráčí
- jako past se zdá být.
Prolézá, podlézá, pořád se mračí,
může všechno, jen bolí ji snít.

Přes konec se valí a v doteku slibů
Rozpíná svá křídla zlámaná
- tváře, co žijou z bolesti křiku,
jméno jí dali: Navěkyzklamaná

Nestačí jí křídla – silou otvírá svoje oči.
- závan větru vdechla do černého nebe.
Lehkostí vzbouřených vod svět její se točí.
Leží – nevidí mraky, usmívá se na sebe.

***