***
Víš Lenko
to ráno
když slunce ještě neprobudilo tvář
a andílci tvých snů křepčili docela nazí
seděli jsme s cigaretou na pavlači
počítali ovečky
okusovali nehty
dopíjeli láhev tvým jménem
třepali se zimou
bylo mi fajn … jarně
Zasněžené zábradlí s otisky stop
vzpříčený chlast hrdlem nikotinu
prázdná krabička
se jménem telefonního čísla
cos psala rukou
v den náhodného setkání
vzpomínek
kdy mraky byly vidět i na duši
ten den žilas naposledy
je kosa … víš?
***
jak podobné promluvy oživují vzpomínky
i já teď sedím kdesi z trhajícím se ránu
a pachuť popelníku drásá patro úst a krku
hladoví holubi nábřeží ometaj a nedělají vrkůů
cos mezi mládím k dospění zhmotnilo zvlástní bránu
a únava snad tehdy poprvé jen dosedla mi na šminky...
14.01.2011 09:19:00 | šuměnka
báseň nebáseň však prožitek skutečný
13.01.2011 01:49:00 | Lilien
A tak není to básen aspon ne doslova ale celkem se ti to povedlo ;-)
12.01.2011 22:42:00 | Rudolf z Falknova