Rozcestí

Anotace: Moje úvaha na dilema, jestli žít jako praktický a dopělý člověk, nebo jako blázen.

Dvě cesty na rozcestí.
Jedna trpká ale rozumná,
druhá krásná ale bláznivá.
Tož kterou cestou jíti?

Rozum velí,
jak královna včelí,
čiň co je správné,
ať žití své zvládneš.

Srdce zas je proti,
užij života si dosti.
Bez ohledu na krutý svět,
inspiraci najít,
trochu se sjet.

Rozum na stranu jednu,
srdce na stranu druhou,
dohromady snad mne roztrhnou.

Tak na rozcestí stojím,
o svoji duši se bojím.
Cestami nelze jíti dvěma,
zvolena musí býti jedna,
která ale je ta správná?

Cesta rozumu,
volí všední svět.
O svůj život se starat,
bavit se i pracovat.
Přesto ze zábavy,
jen to co rozum dovolí.

Tehdy srdce se vzpouzí,
chce víc než rozum ví.
Bez ohledu na logiku,
pravidla či morálku,
srdce žije, srdce touží,
což rozum nikdy nepochopí.

Zde zas rozum mne varuje,
že člověk v světě dnešním,
bez rozumu dlouho nežije,
tak ať srdci nevěřím.

Teď na osudném rozcestí,
o své duši rozhoduji.
Cesta rozumná a praktická,
či zbrklá a bláznivá?

Záblesk světla,
snad blesk či hvězda.
Rozcestí se rozpadá,
jedna cesta zbývá.

Rozum je dobrý rádce,
ale nemá na sílu srdce.
Druhý, poražen emocí,
já jak zbaven nemoci,
vydávám se cestou bláznivou,
hrdě s hlavou vztyčenou.

Možná nebudu dlouho žít,
možná budu více pít,
možná nebudu mít kancelář,
možná budu popelář.

Ale budu věřit,
budu cítit a žít.
A s oporou křídel mých,
bez ohledu na řeči druhých,
že sem uvěřil iluzím,
pro všechny bláznivým,
budu létat dál,
až kam bych si přál.