Čekání na zázrak.

Zubatá s kosou mlsně se kouká,u dveří drží stráž
tělo zesláblé jež na posteli leží, jala se okukovat.
Postavy v pláštích jako voj rytířů se jalo stavět hráz,
jen tikot přístrojů drží naději při životě,
to aby se přítomným žilo snáz.
Hladím ji ruku,mačkám v naději že stane se zázrak,
má mysl nepřítomna jest, tíha bolesti padá naznak.
je už skoro šest a stále hladím její ruce,prosím
otevři své oči,pohni rty,nic jen v hlavě
tisíc kladiv tluče.
Smlouvu s ďáblem bych krví podepsal
a prosil o odklad,
ty musíš žít ovečko protože tě miluji
A mám tě rád.
Mluvím k tobě i když vím že má slova neslyšíš,
Hladím tě i když vím že doteky necítíš,
přesto nikdy nepřestanu dokud neucítím
tvůj stisk tvé teplé dlaně.
Pak budu tvůj dlužníkem ďáble,
a poděkuji ti za ně.