Nepřemýšlej, ztrácíš čas.
Podej mi ruku a vyvedu tě tmou,
Tam na druhou stranu Příběhu,
Kde čeká nás náš svět dvou...
Podej mi ruku a neváhej,
To srdce z tvého Příběhu,
Přes bolest, slzy a stesk,
Bije jenom pro tebe.
Podej mi ruku,
Důvěřuj,
Zavři oči a leť,
Přestaň už smutně psát.
Začni žít,
Nechť se náš Příběh píše sám...
Fíha...někdo tady zajímavě lečí lásku :-)
Jinak báseň pro smutné básníky...života budič.
18.01.2011 06:56:00 | Danger