.
Na kraji tmy jsem stála
balancujíc
Usmívali se ti, kdo
plácali mě po ramenou ponejvíc
Temnota vířila
vzpínala perutě
Oni se dívali
s úctou a nehnutě
Stála jsem
vychladlá
s osudem mramoru
- na očích všem
a mimo všech hovorů
A tmy syn Nezájem
s dcerou Lhostejností
cpali se křídly a za sebe
házeli kosti
Na můj hrob
kde mateřídouška nekvete
a nezpívají ptáci
Protože všichni mají hnízda, kam se vrací
.
je dobře že tu pořád jsi... a je dobře i škoda že pořád stejně, krásně a smutně
20.01.2011 22:51:00 | Trdlo
Teda, tys mi dala...Ale v dobrém. Je to tak sugestivní pocit jen můj, a nebo píšeš o smuteční síni a o tom, co si myslí hlavní aktér v rakvi ? To je tak úžasně napsané, ta volba slov...smekám...ST
18.01.2011 22:23:00 | Sladkalu